Balady - Balada o ponížení

A/N: Pro případ: vypravěč = Remus, přítelkyně = Nymphadora. Varování: čtěte pomalu a s rozvahou

Má drahá přítelkyně, odpusť mi, leč nemohu šeptat slova do tvých uší přívětivě. Vzala jsi mi kvetoucí věty z úst – omluvit se? Nic než držet smrtelný půst. Lásky.
Jak nahradit čistou krůpěj něhy, když stéká po jiném těle, než bys chtěla. Jak zaměnit myšlenky, co vrásčí povrch čela?
Každý by byl šťasten, můžeš věnovat jakoukoli báseň, však duše? Mladá, nerozvážná, nezkušená.
Naše společné bytí jest nevhodný slet událostí zamotaných v hadí klubko.

Poslouchej, drahá přítelkyně. Jsi jako luna za slunečního svitu. Však nemůžu toužit po tvém bezelstném citu, když v mém srdci již dávno zabydlel se někdo jiný. Ne, neptej se… znáš jej, ale já nikdy nedovolím, abys přede mnou pošpinila to hvězdné jméno.
Proč naléháš? Chceš snad opravdu vědět, čím jsi pro mne byla a jakým symbolem si nyní? Dobrá. Troufám si říct, že pouze sladké rozptýlení.
Hojivá mast či náplast na prudké odmítnutí.
Je lepší to vědět, než se utápět v sebeklamném stavu.

Buď jak buď, drahá. Nikdy jsem nebyl tvůj a ty navždy budeš už má.
Směšné, že? Ale pro mne vyhovující. Nech stékat své slzy, jež pomalu vsává polštář. Nechci být krutý – to život. Život tě naučí, rozum ti poručí.
Člověk nikdy není svobodný, tak jak by si přál. Každodenní boj mezi srdcem a myslí, rozumem a citem. A vítěz není…
Zhasne světlo. Radši už půjdeme spát…

Celé roky obývám mučidla, neb tvé tajné zbraně jsou v obyčejných činnostech.
Znám tě a přitom se co vteřinou měníš.
Teď spoj mříže, jež dlouhé řasy tvoří a uvězni jiskry dávných ohňů – tak nejistě plápolajících v sladkých tvých očích.
Vyjdeme vstříc mrtvému kolotoči, spolu a přitom tak krutě sami.